Klub skeptiků Sisyfos a jejich balvany - 11. díl - reakce pana Pavla Kábrta na obě strany - p. Špiříka a p. Pavlíčka

| 15. 07. 2011 |

«Zpět

Klub skeptiků Sisyfos a jejich balvany - 11. díl - reakce pana Pavla Kábrta na obě strany - p. Špiříka a p. Pavlíčka

Vyjádření pana Pavla Kábrta k některým myšlenkám z obou stran:

 

  1. Výše uvedená výměna názorů mezi panem Špiříkem a panem Pavlíčkem ze Sisyfa mi opět prokázala dvě základní věci: to první, jak málo lidé chápou rozdíl mezi vědou a ideologií, faktem a jeho výkladem, mezi experimentem a interpretací jeho výsledku. Toto dělá lidem nepřekonatelné potíže a často tento rozdíl ignorují úmyslně. Dvě dvouvoltové baterie spojené do série dají ve stejném prostředí čtyři volty v USA i České republice. To je fakt, stále znovu ověřitelný kdekoli na světě - a kdo by o tomto faktu zapochyboval, může se o tom na vlastní oči přesvědčit. Tomu se říká „observable science", věda založená na pozorování. Tato kategorie jevů, spadajících do experimentální vědy, samozřejmě vyžaduje opakovatelnost čili zákonitost daného jevu. Můžeme však tento požadavek uplatnit i na evoluční teorii? Třeba na výrok „Lalokoploutvé ryby plus sto miliónů let ve vhodném prostředí rovná se obojživelníci?" Mohl by nám pan Pavlíček předvést pozorovatelnou pravdivost tohoto tvrzení v ČR či USA - když je to pro něj stejně rigorózní jako matematika? Nemyslím evoluční příběhy a evoluční interpretaci zkamenělin. Nemyslím interpretaci ontogeze obojživelníka. Nemyslím příběh, výklad, rétoriku, ale vidět evoluční ekvivalent k „dvě a dvě jsou čtyři všude na světě".

    Jaké pozorovatelné ekvivalenty nám evolucionisté nabídnou ke své VÍŘE, že se neživá hmota změnila v živou, že se sám od sebe milióny let programoval spontánně genetický kód, že rybám narostly nožičky či plazům křídla? A zde uslyšíte od evolucionisty jen výmluvy (to chce milióny let a vy tomu nerozumíte). Možná tomu nerozumím, ale jedno vím jistě: evoluci její zastánci předvést neumějí (naopak předvést opak, tedy devoluci, je snadné, třeba na octomilce). Takže srovnávat víru v evoluci s matematikou je prostě podvod. Toto však evolucionisté nechtějí slyšet. Pan Špiřík klade velký důraz na učení Církve a na ateistický směr Sisyfa a jeho argumentů, nepřijatelný pro křesťana; já bych však chtěl zdůraznit, že právě poznatky experimentální vědy, laboratorní výzkumy a nálezy z terénu jsou jasně na straně stvoření. Tento web má mnoho takových informací. Že to ateista nechce přijmout, je věc jiná.

    ***
  2. To druhé: Pan Pavlíček opět vytáhl staré, omšelé a zcela legrační argumenty proti jakékoliv víře (sic). On asi žádnou víru nemá: než si sedne na židli, zjistí si, zda unese jeho váhu. Než jede výtahem, zjistí si, zda jsou řádně dělány revize a lano není někde porušené. A také si prověří nosnost stropu nad jeho hlavou. A samozřejmě, že nevěří, že medoperšané zničili Babylón (vždyť je to v té nedůvěryhodné Bibli) nebo že Hanibal přešel se stádem slonů Alpy. To se přece nedá zopakovat. A tak pan Pavlíček ničemu nevěří /kromě evoluční teorie a vědy/. Dost hrozný život. A hlavně zcela nemožný. Aby ukázal, že je víra pro život opravdu krajně nepříznivá, uvedl své cestovní zkušenosti: hrozní jsou katolíci v Americe, hloupí jsou Indové a nesmyslnou víru mají muslimové a samozřejmě i všichni křesťané obecně.

    Indové nejedí krávy, ale jejich ekonomika je jednou z nejrychleji rostoucích na celém světě, je už mnoho let stabilní a oni jsou schopni se uživit, přestože je jich přes miliardu. Mají jaderné zbraně a vlastní kosmický program. Nejedí krávy, my osvícení ateisté je jíme, jen si nevíme rady s obezitou už i u dětí. A tak ty děti raději po miliónech likvidujeme dřív, než se narodí. My jíme krávy, ale polovina dětí na základní škole už nemá svého otce. Nevím, jestli pan Pavlíček viděl v Indii posprejované domy, rozbité autobusové zastávky či plné hospody mladistvých. Hrozní jsou ti Indové, ale úžasní jsou čeští ateisté - protože jsou „vědečtí" a ne „náboženští". Pan Pavlíček píše, že racionálně uvažující člověk se musí útrpně pousmát - snad myslel pousmát ateistické víře, která ve 20. století způsobila /především díky darwinismu/ povraždění asi 100 miliónů lidí. Nezabíjela věda ani stroje, ale lidé s mizernou ateisticko-evoluční vírou ty stroje obsluhující. To pan Pavlíček decentně pominul.


Závěrem:
od stvoření světa probíhá zápas ne víry proti vědě, ale víry proti víře. Není to spor o to, jestli dvě plus dvě opravdu jsou čtyři, ale o to, jestli z kamení, vody, plynů, záření a výbuchů vulkánů mohl samovolně vzniknout člověk a příroda, jak se drze vnucuje studentům na školách. Je to zápas mezi vírou v bohy nepravé, směšné (materialistické, ateistické, evoluční) a vírou v Boha pravého. A který že to je, ten Bůh pravý, zeptá se posměšně ateista (jakoby to mělo nějakou souvislost s meritem věci)? To je ten Bůh, který se důkladně ukrývá před každým člověkem, který nehledá pravdu, ale fanaticky zasvětil svůj život modle, lži. Naopak se zjevuje lidem dobré vůle a těm, kteří chodí ve světle. Tohoto Boha znají jak v Indii, tak na Madagaskaru, i dost lidí v České republice, přestože tu hodně obyvatelstva konvertovalo k VÍŘE darwinistů a ateistů. Zatvrzelý ateista pravého Boha nemůže poznat, protože platí, že nikdo není tak slepý jako ten, kdo nechce vidět.


Pavel Kábrt, 1. 5. 2011


-->