Hydrotermální původ života

«Zpět

Hydrotermální původ života

Hydrotermální původ života
Teorie japonských vědců o hydrotermálním vzniku života naráží na překážky v podobě vratných reakcí a neřízeného dodávání energie v průběhu reakce

Nedávno japonští vědci předložili koncept, že biomolekuly potřebné pro život mohly vzniknout hluboko v moři jako výsledek hydrotermálního procesu. Představa je taková, že podmořské sopky mohly vyprodukovat dostatečné množství přehřáté vody a podmínky, které mohly vést k syntéze polymerů. Koncepce je založena na procesu, kdy teplo vedlo k syntéze polymerů a ty byly krátce po vytvoření uchráněny před destrukcí ochlazením prostředí okolní vodou. Vědci z Nagoaky v Japonsku tvrdí, že našli podmínky podobné předpokládaným na mořském dně, a to v průtočném reaktoru. Nechali cirkulovat koncentrovaný roztok glycinu, nejjednodušší aminokyseliny za vysokého tlaku a teploty 200-250° C a pak byla reakční směs prudce ochlazena, katalýza probíhala za účasti iontů těžkých kovů. Ovšem nejsložitější chemikálie, která byla získána během jejich simulačního procesu byl oligomer glycinu, hexaglycin ve výtěžku pod jedno promile. To jistě není přesvědčivý výsledek, vzhledem k tomu, že tato komplexní molekula může degradovat na původní jednotky. Také podmínky celého procesu, především vysoká výchozí koncentrace glycinu (0.1 M) by byly později velice škodlivé pro komponenty života (tepelný rozklad nukleotidů, složitějších aminokyselin a jejich racemizace) a pro život samotný.

Nejjednodušší buňka podle nedávné teoretické analýzy musí nést informaci uloženou do minimálně 256 genů nesoucí kód pro životní funkce (především nutných enzymů).

Byly vysloveny pochybnosti, zda by takový hypotetický organismus mohl přežít, protože by sotva byl schopen opravovat poškozenou DNA, postrádal by optimalizaci funkce genů, nebyl by schopen metabolizovat složité sloučeniny a požadoval by kompletní dodávání organických živin z okolního prostředí.

Problémem je tvorba i těch nejzákladnějších biopolymerů se správnou sekvencí poskytující požadované funkce. Termodynamické zhodnocení naznačuje, že dlouhé molekuly proteinů a nukleových kyselin mají tendenci se rozpadat na jednotlivé stavební kameny.

Jakékoliv neřízené dodání energie způsobuje destrukci a je málo pravděpodobné, že dodání energie v neřízeném procesu bez informace by vedlo ke konstrukci užitečných biopolymerů.


-->