95 tezí proti evoluci

| 12. 06. 2014 |

«Zpět

95 tezí proti evoluci

95 tezí proti evoluci

Od prvního vydání Darwinovy knihy "O evoluci druhů" 24. listopadu 1859, vyšla najevo řada faktů {vědeckých objevů} hovořících zřetelně proti evoluční teorii. Přesto však víra v evoluci, v teorii Velkého Třesku a v miliardy let starou Zemi, hluboce zakotvila v myšlení, v hodnotovém systému a v celkovém nasměrování moderní společnosti a v průběhu času nabyla tato ideologie bez nadsázky fundamentalistický {fanatický} charakter. Totiž v žádné jiné oblasti moderní vědy nejsou lidé kritizující {zpochybňující} evoluční víru napadáni tak agresivně a osobně, jako právě v oblasti výzkumu. Každému, kdo se pokusí vyjádřit pochybnosti {nesouhlas} s evoluční vírou, je různými způsoby znemožněno účastnit se {přispívat do} debaty o původu života a nezřídka je přitom hrubě napadán a zesměšňován.


Neústupnost a tvrdohlavost panující dnes ve vysokých vědeckých kruzích, ve vzdělávací sféře a v mas-médiích v otázce stvoření vs. evoluce silně připomíná tvrdohlavost, se kterou Římsko-katolická církev středověku obhajovala svůj vymyšlený světo-názor. Dne 31. října 1517 publikoval reformátor Martin Luther svých 95 tezí, prostřednictvím kterých zpochybnil ve své době široce rozšířenou praxi prodávání tzv. odpustků. Tento jeho čin odstartoval řetězovou reakci, která nakonec vedla k Reformaci. Podobně i zde předkládaných 95 tezí proti evoluci mají za cíl přispět k přehodnocení evolučních, materialistických a naturalistických postojů v otázce původu života.


Jako autoři si přejeme prostřednictvím této publikace udělat maximum pro to, aby v debatě o původu lidstva {i původu života na Zemi a původu vesmíru} bylo možné svobodně nakládat s vědeckými poznatky a svobodně vyjadřovat nejrůznější - neevoluční - interpretace vědeckých faktů z různých filozofických úhlů pohledu. Prakticky ve všech dobách existovalo velké množství nejrůznější filozofické, ideologické a vědecké literatury týkající se historie a původu života a vesmíru. Pokud byste nalezli přesvědčivý důkaz, že jeden nebo více zde předkládaných argumentů proti evoluční teorii není pravdivý, žádáme vás, abyste nám to laskavě oznámili. Děkujeme!

Vědecká kritika materialistické filozofie

Na začátku uvádíme 4 výstižné citáty známých osobností k tomuto tématu. Posudte sami.

Kdyby šlo ukázat, že existuje nějaký složitý orgán, který nemohl vzniknout četnými postupnými malými modifikacemi, pak by se moje teorie absolutně zhroutila. (Charles Darwin)

Neexistuje natolik absurdní myšlenka, aby si ji lidé nepřivlastnili, podaří-li se je přesvědčit, že jde o všeobecně uznávanou pravdu. (Arthur Schopenhauer)

Ve skutečnosti si lidé kladou jen dvě otázky: jak to začalo a jak to skončí? (Stephen Hawking)

První doušek ze šálku přírodních věd vás přivede k ateizmu, ale na dně šálku čeká Bůh. (Werner Heisenberg)

Předmluva

31. prosince 2008, přesně v době zahajování Darwinova roku 2009, se v novinách Die Zeit objevil dvoustránkový článek s titulkem „Díky, Darwine!“ I celé další čtyři strany byly věnovány tématu evoluce. Ony díky patřily muži, který se narodil před 200 lety, a jehož přelomové dílo On the Origin of Species(O původu druhů) vyšlo před 150 lety. Již filozof Immanuel Kant (1724-1804) pyšně tvrdil, „Dejte mi hmotu, a vytvořím vám svět.“ O padesát let později se francouzský matematik a astronom Laplace (1749-1827) rovněž chlubil Napoleonovi, „Moje teorie nepotřebují hypotézu ´Bůh´“.
Tihle lidé i další otcové vědeckého ateizmu hledali takové vysvětlení původu života, ve kterém by už nefiguroval Bůh. Zdánlivé spásné východisko jim poskytl Darwin, který přišel s myšlenkou, že je možné vysvětlit vývoj života „přirozeným způsobem“.

Je evoluce schůdné řešení?

Pouhý zběžný pohled do říše života nás přesvědčí o tom, že vše je tam do důsledků důkladně a cíleně promyšleno: vorvaň, savec, je vybaven tak, že z hloubky tří tisíc metrů se na hladinu dostane, aniž by se u něho projevila nemoc z dekomprese. Celá ta plejáda mikroskopicky malých bakterií v našem zažívacím traktu má zabudovány elektrické motorky, které obstarávají pohyb vpřed i dozadu. Ve většině případů je třeba, aby byly orgány živého těla (např. srdce, játra, ledviny) plně funkční. Neúplné, teprve se vyvíjející orgány jsou k ničemu. Každý, kdo zastává Darwinovy názory, si musí uvědomit, že evoluce nesleduje žádný cíl vytvořit nakonec zcela funkční orgán. Evoluční biolog G. Osche poznamenal docela trefně, „Živé organizmy se nemohou během určitých fází evoluce chovat jako majitel továrny, a za účelem renovací dočasně přestat fungovat.“

Kde se tu vzal život?

Ve světle všeho toho dnešního evolucionistického povyku se člověk ptá sám sebe: kde se tu život tedy vlastně vzal? Evoluční teorie netuší ani v nejmenším, jak by se mohla živá hmota vyvinout z hmoty neživé. Stanley Miller (1930-2007), jehož „pokusy s prebiotickou polévkou“ uvádí od 60. let každá učebnice biologie, připustil o čtyřicet let později, že žádná ze současných hypotéz o původu života není přesvědčivá. Nazývá je všechny „nesmysly“ či „chemické fantazie“. Mikrobiolog Louis Pasteur (1822-1895) vyslovil něco velmi podstatného, „Život může vzniknout zase jen ze života“.

Proč bylo napsáno pětadevadesát tezí této knihy?

Přívrženci evoluce považují svou doktrínu ohledně původu života a světa za vědeckou teorii. Podle Karla Poppera musí být empirická teorie vyvratitelná. To znamená, že i evoluční teorie musí být v zásadě vyvratitelná. Proto byly napsány teze obsažené v téhle knize.
Ve vědě se nejlépe argumentuje tehdy, můžeme-li na problém aplikovat přírodní zákony, a jejich pomocí vyloučit určitý proces nebo proceduru. Přírodní zákony neznají výjimky. Z tohoto důvodu je „perpetuum mobile – stroj, který by se po nekonečnou dobu bez dodávání energie sám pohyboval“, produktem fantazie. Dnes víme to, co Darwin vědět nemohl, a sice že v buňkách všech živých organizmů existuje téměř nepředstavitelné množství informací, a navíc v té nejkoncentrovanější formě, kterou známe. A právě informace řídí růst a činnost všech orgánů; řídí všechny procesy probíhající v tom kterém tvorovi i produkci všech látek v těle (například 50 000 proteinů v lidském těle). Systém života podle evolucionistů by pak mohl fungovat pouze tehdy, kdyby ve hmotě existovala možnost vytvářet náhodnými procesy informace. Informace však nejsou vlastností hmoty:
Informace je nehmotná veličina; proto není vlastností hmoty. Přírodní zákony nemateriálních veličin, zejména teorie informace, říkají, že hmota nikdy nemůže vytvořit nehmotnou veličinu. Navíc nesou s sebou to, že informace může vzniknout jedině aktem tvůrce vybaveného inteligencí a vůlí. Takže je nám jasné, že ten, kdo pokládá evoluci za schůdné řešení, věří ve „věčný pohyb informací“ (tj. v cosi předepsaného univerzálně platnými zákony přírody). Zmíněné problémy proberu podrobněji v kapitole „Teorie informace (teze 76-83)“, kterou jsem osobně přispěl do této knihy.

Závěr

Autoři Pětadevadesáti tezí proti evoluci jsou toho názoru, že evoluční učení je jedním z největších bludů ve světových dějinách. Kdyby šlo o čistě vědeckou otázku týkající se té či oné vědecké disciplíny, nerozepisovali by se o ní tak široce, aby ji důkladně vyvrátili. Ale zde jde o něco jiného. Otázka našeho původu nás nemůže nechat lhostejnými, protože je niterně spojena s otázkou existence Boha. Pokud jde totiž o autenticitu Bible, přicházejí v úvahu pouze dvě možnosti, A1 a A2

A1: Je pravda, že původ i nezměrná rozmanitost života mohou být vysvětleny výhradně základními zákony chemie a fyziky, a tak často citovanými evolučními faktory jako jsou mutace, rekombinace, výběr, izolace, dlouhá časová údobí, náhoda a nutnost, jakož i smrt. V důsledku toho už Boha nepotřebujeme, a Bible zřejmě vychází ze zcela pohanských zdrojů. Jde o knihu vymyšlenou lidmi, a pojmy jako nebe a peklo nebo zmrtvýchvstání a poslední soud vycházejí z lidské fantazie a pro člověka nejsou důležité. Nebo

A2:To, co nám Bůh sdělil v Bibli, je pravda. Takže Bůh Bible je jediným živým Bohem a evoluce pomíjivým vědeckým omylem. Ze smrti nevzchází další život, jak tvrdí evolucionisté; jde spíše o důsledek odloučení od Boha. V Bibli můžeme věřit každičkému slovu, podobně, jako se Ježíš modlil k Bohu, svému Otci: „Tvé slovo je pravdivé“, a jak otevřeně prohlašoval apoštol Pavel, „Věřím všemu, co stojí psáno“. Po své fyzické smrti budeme vzkříšeni, a budeme se zodpovídat před Bohem; a nebe i peklo opravdu existují.

Účel a cíl této knihy

Její pojetí jako Pětadevadesát tezí se vědomě hlásí k Pětadevadesáti tezím Martina Luthera. Luther odstartoval ve své době revoluci, která měla celosvětový dopad. Zdůrazňoval totiž, že Bible pochází z jediného božského zdroje, a na základě tohoto měřítka se mu dařilo odhalovat četné nepravosti a bludná učení Římskokatolické církve své doby. Doufám, že Pětadevadesát tezí bude mít podobný účinek.

Ředitel a profesor Dr. Werner Gitt

Až do odchodu do důchodu roku 2002 byl Werner Gitt téměř 25 let ředitelem a profesorem na Federálním fyzikálně-technickém institutu v Brunšviku (Braunschweig, Německo).

***

95 jednovětých tezí proti evoluci

Vědecká kritika materialistické filozofie

 


BIOLOGIE


01 MIKRO A MAKROEVOLUCE


Vývoj živých organizmů v nové druhy (makroevoluce) vytvářením nových druhů orgánů a struktur nebyl nikdy pozorován.


02 RODINNÉ STROMY A KEŘE


Výzkum odhaluje stále víc a víc nesystematicky rozložených znaků živých organizmů, takže hypotéza o stromovitě uspořádaném rodokmenu druhů je považována za vyvrácenou.


03 NEREDUKOVATELNĚ SLOŽITÉ SYSTÉMY


Není znám žádný mechanizmus, který by vysvětlil neredukovatelně složité systémy, které se vyskytují u živých organizmů.


04 MUTACE A VZRŮST INFORMACE


Ze 453 732 zdokumentovaných mutací popsaných v přibližně 19 milionech vědeckých článků bylo jen 186 zařazeno mezi přínosné, a žádná z nich nevedla k nárůstu genetické informace.


05 EVOLUČNÍ MECHANIZMY


Mechanizmy známé evolucionistům - mutace, výběr, genové transfery, rekombinace částí genů, genové duplikace a další faktory nevedou ke vzniku nových tělesných plánů nebo funkcí.


06 BIODIVERZITA


Dělba práce a vzájemná závislost pozorované u mnoha druhů rostlin i živočichů v rámci určitého ekosystému (biodiverzita) se v žádném případě nemohly vyvinout po malých krůčcích.


07 SYMBIÓZA A ALTRUISTICKÉ CHOVÁNÍ


Symbiózy a altruistické chování různých rostlin a zvířat nelze vysvětlit na základě známých mechanizmů evoluce.


08 OCTOMILKA


Přes 3000 umělých mutací u octomilky, Drosophila melanogaster, od roku 1908, nevyústilo ani v jediné nové, výhodnější řešení plánu jejího těla; octomilka zůstává octomilkou.


09 JUNK DNA


V rostoucí míře se potvrzuje zjištění, že velká část takzvané junk DNA, označovaná donedávna za „evoluční odpad" zanechaný předchozí evolucí, vykazuje zcela jistě specifické funkce.


10 PSEUDOGENY


Nedávný výzkum silně naznačuje, že takzvané pseudogeny, považované dlouho za nefunkční, a tím v rozporu se stvořením, mají jasně svoje určité funkce.


11 HOMEOTICKÉ GENY


Naděje, že homeotické kontrolní geny se prokáží jako klíčové v makroevolučních procesech, se dosud nenaplnila.


12 RUDIMENTÁRNÍ ORGÁNY


Rudimentární (polovičaté či nefunkční) orgány nejsou neužitečnými pozůstatky vzhůru směřující evoluce: většina těchto orgánů má specifickou funkci, některé jsou důkazy degenerace, mohly být stvořeny ve své nynější podobě.


13 REKAPITULAČNÍ TEORIE


Přestože se již za života Ernsta Haeckela (1834-1919) ukázalo, že kresby ilustrující biogenetický zákon, který on propagoval, jsou podvodem, stále je ještě i dnes nalézáme v mnoha učebnicích!


14 DRSNOKŘÍDLEC BŘEZOVÝ


Mnoho učebnic uvádí změny v četnosti populací můry píďalky (drsnokřídlec březový) jako důkaz evoluce; ve skutečnosti v tomto případě nejde ani o mikroevoluci.


15 HMYZ REZISTENTNÍ NA DDT


Žádný hmyz odolný vůči DDT nevznikl evolucí, ale jde o genové variace, které existovaly vždy a byly vždy rezistentní vůči tomuto insekticidu.


16 REZISTENCE VŮČI ANTIBIOTIKŮM


Fakt, že se u bakterií může vyvinout odolnost vůči antibiotikům, není příkladem progresivní evoluce, jelikož mutace, které jsou takto navozeny, s sebou většinou nesou ztrátu genomických informací.

 


GEOLOGIE A PALEONTOLOGIE


17 STAZE A FOSILNÍ ZÁZNAM


Staze (setrvalý stav) pozorovaná často ve fosilním záznamu svědčí o tom, že hlavní typy zůstávají v podstatě nezměněny téměř po celé dějiny země, což odporuje evoluci.


18 RYCHLÁ FOSILIZACE (TAFONOMIE)


Aby se z organizmu mohla stát fosilie, musí ho rychle překrýt usazeniny a izolovat od vzduchu, jinak shnije či se rozpadne; proto se fosilie vytvořily rychle a nejsou žádným argumentem pro vysoké stáří.


19 CHYBĚJÍCÍ ČLÁNKY


Přesvědčivé spojovací články mezi rybami a obojživelníky, mezi obojživelníky a plazy, a mezi plazy, ptáky a savci se nenašly ani po 150 letech výzkumu fosilií.


20 KAMBRICKÁ EXPLOZE


Takzvaná kambrická exploze (náhlý vznik většiny kmenů fauny v období kambria) nedává za pravdu teorii, že živé organizmy vznikly ze společného předka, nýbrž potvrzuje stvoření.


21 EROZE KONTINENTŮ


Ve světle faktu, že přirozená eroze by během 10 milionů let rozrušila souše na úroveň mořské hladiny, není myslitelné, že by existovaly ještě starší horninové vrstvy s přítomností fosilií.


22 DELTY ŘEK, MOŘSKÁ POBŘEŽÍ A ÚTESY


Ani jediná říční delta na planetě není starší než několik tisíc let, což je v příkrém rozporu s údajným stářím země v miliardách let.


23 ERUPCE SVATÉ HELENY


Výbuch sopky Mount St Helens roku 1980 zanechal za sebou geologické útvary podobné z větší části útvarům vytvořeným údajně procesy trvajícími mnoho milionů let.


24 MODERNÍ SEDIMENTOLOGIE


Znaky většiny sedimentárních vrstev, které jsou viditelné a přístupné badatelům, poskytují důkazy, že vrstvy vznikaly krátkodobými intenzivními procesy.


25 NEPOŠKOZENÁ ROZHRANÍ VRSTEV


Hraniční plochy mezi jednotlivými vrstvami geologických útvarů vykazují běžně velmi malou nebo vůbec žádnou povrchovou erozi, bioturbaci či půdotvorný proces, což svědčí o rychlém vzniku těchto vrstev. (Bioturbace je proces přemisťování a promíchávání půdních částic vlivem činností různých organismů - žížaly, mravenci, termiti a někteří obratlovci - pozn. edit.)


26 POLYSTRÁTOVÉ ZKAMENĚLINY


Polystrátní fosilie, kmeny stromů a fosilní zvířata, která se táhnou přes více než jednu geologickou vrstvu, svědčí proti teorii o pomalém a postupném vývoji takových vrstev a činí evoluci nemožnou.


27 ŽIVÉ FOSILIE


Existence takzvaných živých fosilií svědčí o tom, že po miliony let zde nedošlo k žádnému progresivnímu vývoji, a vrhá stín pochybností na konvenční výklad fosilního záznamu.


28 LIDSKÉ VÝROBKY STARÉ MILIÓNY LET


Objev lidských artefaktů v geologických vrstvách starých více než 2 miliony let zpochybňuje spolehlivost konvenční časové stupnice.


29 MILIÓNY LET STAŘÍ MIKROBI


Mikrobi, které lze oživit, a které často nalézáme ve starých solných a uhelných ložiscích, určitě nejsou staří až 500 milionů let.


30 NUSPLINGENSKÝ LÍSTKOVITÝ VÁPENEC


Nejnovější poznatky získané na poli mikroevoluční speciace (subspeciace) svědčí o tom, jak se mohla biodiverzita - konkrétně u fosilních mořských živočichů - vytvořit v nusplingenském vápenci za pouhých několik desetiletí.


31 RYCHLE ROSTOUCÍ ŽULOVÉ DIAPIRY


Novější pozorování a propočty svědčí jednoznačně o tom, že se známé žulové diapiry (průniky horniny) vytvářely až 100 000krát rychleji než se dříve předpokládalo.

 

CHEMICKÁ EVOLUCE


32 VIVUM EX VIVO


„Omne vivum ex vivo" (veškerý života pochází opět jen ze života) - tento výrok Louise Pasteura nebyl dodnes vyvrácen.


33 MILERŮV EXPERIMENT


Stovky takzvaných Millerových pokusů (simulací prvotní prapolévky) nebyly s to vysvětlit či dokázat náhodný vznik života.


34 DNA (DEOXYRIBONUKLEOVÁ KYSELINA)


Laboratorní pokusy prokázaly, že náhodný vznik DNA za podmínek prvotní prapolévky, bez podpory matice (programu), kterou poskytuje živá buňka, je mimořádně nepravděpodobný.


35 CHEMIE POLYMÉRŮ


Jelikož hypotetická primordiální polévka zcela jistě obsahovala vodu, není známo, jak dlouho by se v takovém prostředí tvořily aminokyselinové řetězce, neřkuli celé proteiny.


36 CHIRALITA


Jelikož se ke stavbě živých buněk používají pouze levotočivé aminokyseliny, není známo, jak by mohly vznikat buňky náhodně.


37 STÁČENÍ PROTEINŮ


Správné stáčení (folding) proteinů je proces kontrolovaný informacemi, jehož náhodný průběh je mimořádně nepravděpodobný.


38 ADRESOVÁNÍ PROTEINŮ


Není známo, jak by mohl náhodný proces vygenerovat správné umístění proteinů v buňkách.


39 TVORBA PROTEINŮ


Mechanizmus, který v každé buňce spouští a zastavuje produkci proteinů, musí fungovat řádně hned od počátku.


40 VNITŘNÍ BUNĚČNÉ KONTROLNÍ MECHANIZMY


Vnitřní buněčné kontrolní mechanizmy působí proti jakémukoli transspecifickému vývoji vzhledem k faktu, že život je v podstatě orientován na zachování existujících proteinů (stáze).

 

RADIOMETRIE A GEOFYZIKA


41 ODCHYLKY V RADIOMETRII


Vzhledem k faktu, že stáří zjištěná různými radiometrickými metodami vykazují systematicky různé odchylky pro stejnou horninu, musí existovat zdroj systematicky se opakujících chyb vycházející buď z metody měření a/nebo z vyhodnocování výsledků.


42 URYCHLOVAČOVÁ HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE (AMS)


Měření uhlíkatých materiálů jako třeba grafitu, mramoru, antracitu a diamantů metodou urychlovačové hmotnostní spektrometrie (AMS) vykazují stáří nižší než 90 000 let navzdory udávanému stáří mnoha milionů let.


43 URAN, HELIUM A OLOVO V ZIRKONECH


Horninové vrstvy, o kterých se tvrdí, že jsou staré miliardy let, obsahují zirkony, které jsou na základě hélia v nich obsaženého staré asi jen 4000 až 8000 let.


44 RADIOAKTIVNÍ ROZPAD NA OLOVO


Kromě uranu-238 se na olovo-206 (s poločasem od několika mikrosekund po několik tisíc let) rozpadá ještě dalších 52 prvků, což se nebere v úvahu při propočtech užívaných v konvenční radiometrii.


45 RADIOAKTIVNÍ ROZPAD PŘI TEPLOTÁCH PLAZMY


Radiometrické metody k určování stáří hornin se odchylují od neradioaktivních metod o několik řádů, což zpochybňuje právě radiometrické metody.


46 URANOVÁ A POLONIOVÁ RADIOHALA


Četnost uranových a poloniových radiohal v žulách prvohor/druhohor svědčí o jedné či více fázích dočasně urychleného radioaktivního rozpadu.


47 HLUBINNÉ HELIUM


Z množství tepla vyzařovaného z nitra země lze zjistit, že množství hélia unikajícího z nitra země činí pouhé 4% hodnoty, kterou bychom očekávali, kdyby byla země stará 4.5 miliardy let.


48 ZEMSKÉ MAGNETICKÉ POLE


Zemské magnetické pole se v minulosti několikrát přepólovalo a jeho velikost klesla na polovinu, což svědčí o tom, že planeta je mladší než 10 000 let.


49 SOLNÉ HORY A OBSAH SOLI V OCEÁNECH


Kdyby současné procesy absorpce a uvolňování soli ve světových oceánech trvaly 3.5 miliardy let, měly by oceány obsahovat 56krát víc soli, než tomu ve skutečnosti je.


50 NIKL V MOŘSKÉ VODĚ


Propočty založené na množství niklu odnášeného každý rok řekami do světových oceánů a současném obsahu niklu v oceánech svědčí o tom, že dnes probíhající procesy mohly takto fungovat maximálně 300 000 let.


51 ROPA, UHLÍ A ZKAMENĚLÉ DŘEVO


Tvrzení, že tvorba ropy, uhlí a zkamenělého dřeva vyžaduje dlouhá časová období, bylo experimentálně vyvráceno.

 

KOSMOLOGIE A TEORIE VELKÉHO TŘESKU


52 SINGULARITA A INFLACE


S ohledem na to, že nebyl popsán žádný mechanizmus, jak se dostat z tzv. „singularity", musí být koncept teorie velkého třesku považován za zcela spekulativní.


53 VZNIK GALAXIÍ


Původ galaxií nelze vysvětlit v rámci teorie velkého třesku.


54 VZNIK HVĚZD


Původ hvězd nebyl stále ještě vysvětlen, navzdory neustálému ujišťování mnoha kosmologů.


55 PŮVOD PLANET


Jak mohly vzniknout planety z disku plynů a prachu, je jak nejasné tak krajně sporné.


56 POVRCHY PLANET A MĚSÍCŮ


Velmi rozmanitý charakter povrchu planet a měsíců vrhá pochybnosti na teorii o tom, že vznikly z homogenního oblaku plynů a prachu.


57 JEMNÝ PLANETÁRNÍ SYSTÉM


Sluneční soustava stará 4.5 miliardy let je prakticky nemyslitelná s ohledem na fakt, že některé planety přejdou na chaotické oběžné dráhy po „pouhých" 10 milionech let.


58 VZDÁLENOST MĚSÍCE OD ZEMĚ


Změřené zvyšování vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem je tak velké, že by Měsíc musel být při uvažovaném stáří 4.5 miliardy let od země 3.5krát dále.


59 PLANETÁRNÍ PRSTENCE


Je pozoruhodné, že všechny čtyři plynné obří planety mají prstence, zatímco maximální stáří takového prstence činí zhruba pouhých deset tisíc let.


60 KRÁTKOPERIODICKÉ KOMETY


Naše sluneční soustava obsahuje mnohem méně krátkoperiodických komet, než bychom očekávali v planetární soustavě staré několik miliard let.


61 ZBYTKY SUPERNOV


V Mléčné dráze existuje méně zbytků supernov, než bychom očekávali po mnoha miliardách let.


62 OBSAH KOVŮ NA VZDÁLENÝCH TĚLESECH


Systematický rozdíl v zastoupení kovů ve spektru vzdálených a blízkých objektů, který předpovídá model velkého třesku, nepozorujeme.


63 ANTROPICKÝ PRINCIP


Neuvěřitelně přesné a jemné vyladění různých přirozených konstant a priori potřebných pro umožnění života na zemi nemůže být výsledkem slepé shody okolností.


64 MIKROVLNNÉ RELIKTNÍ ZÁŘENÍ


Nerovnoměrné rozložení kosmického mikrovlnného reliktního záření vykazuje kosmický severní a jižní pól i kosmický rovník, což znamená, že bychom mohli být blízko středu vesmíru, což odporuje teorii velkého třesku.

 

FILOZOFIE


65 EVOLUČNÍ PARADIGMA


Moderní přírodní vědy staví své bádání na paradigmatu evoluce (makroevoluce, zárodečná polévka a teorie velkého třesku), jejíž základní postuláty nelze dokázat.


66 MATERIALISTICKÝ SVĚTOVÝ NÁZOR


Jelikož není možné přesně určit bod, ve kterém končí přirozené jevy a začínají jevy nadpřirozené, není možné vysvětlit svět pouze v pojmech přírodních věd.


67 DOGMA EVOLUČNÍ TEORIE


Původ evoluční teorie je filozofické povahy (osvícenství, racionalizmus, materializmus); evoluce je náboženským dogmatem s vědeckým nátěrem.


68 EVOLUČNÍ PSYCHOLOGIE


Mnoho závěrů evoluční psychologie argumentuje vlastně v bludném kruhu nebo jsou formulovány velmi vágně a neurčitě, takže je můžeme považovat za pouhé líbivé historky, které nelze ani potvrdit ani vyvrátit.


69 NAHODILÉ PROCESY


Odůvodnění pro makroevoluci, spolu s kombinací faktorů jako jsou náhodné mutace a nutná selekce, jsou ve svém výsledku bez pevné podstaty následkem toho, že zahrnují prvek náhody, a tím argumentace evolucionistů nemůže obsahovat žádná logická tvrzení.


70 KAUZÁLNÍ EVOLUČNÍ VÝZKUM


Kauzální evolucionistické bádání v žádném případě nemůže vysvětlit nevypočitatelný a nepředvídatelný vývoj, který je podle evoluční teorie založen na čiré náhodě.


71 HOMOLOGICKÉ ORGÁNY


Podobnosti (homologní orgány) nedokazují původ ze společného předka; všechno, o čem vypovídají, je to, že u různých organizmů byly použity tytéž základní principy.


72 DOKONALOST PŘÍRODY


Pozorování, že příroda ponechaná sama sobě, nezná žádné nekompletní ekosystémy, a že většina organizmů přispívá k prospěchu celého ekosystému, je neslučitelné s myšlenkou náhodného vývoje.


73 ÚČELNOST A USPOŘÁDANOST


Tvrzení, že veškeré nesčetné kosmické i biologické struktury vznikly náhodou, je v rozporu s jednoznačně účelnou a naplánovanou povahou veškerého přírodního světa.


74 SMYSL ŽIVOTA


Evoluční teorie nemůže dát odpověď na otázku po vlastním smyslu života.


75 NADBYTEČNÁ KRÁSA


Bezúčelnou krásu, kterou oplývá příroda, nelze vysvětlit materialistickým přístupem.

 

INFORMAČNÍ TEORIE


76 INTELIGENTNÍ INFORMACE


Kód přítomný ve všech formách života dovoluje jen jediný závěr: že existuje inteligentní původce/vysílač zmíněných informací.


77 VŠEVĚDOUCÍ ODESILATEL


Rozsah kódování molekuly DNA daleko přesahuje kapacitu jakékoli lidské informační technologie, což naprosto vylučuje možnost, že by DNA vznikla náhodou z neživé hmoty.


78 SCHOPNÝ ODESILATEL


Základní znalosti, např. schopnost naprogramovat molekuly DNA, ještě nestačí k vytvoření života, protože je též potřeba schopnost vybudovat veškeré potřebné biologické mechanizmy.


79 NEMATERIÁLNÍ ODESILATEL


Protože smysluplná informace má podstatný nemateriální rozměr, nemohla být odvozena z rozměru materiálního.


80 VYVRÁCENÍ MATERIALISMU


Lidské bytosti jsou s to produkovat smysluplné informace, které jsou nemateriální povahy, a nemohou proto vycházet z materiální části našeho těla.


81 VYVRÁCENÍ TEORIE VELKÉHO TŘESKU


Tvrzení, že se vesmír zrodil ze singularity (vědecký materializmus), odporuje nemateriálnímu rozměru informací.


82 ABIOGENEZE A MAKROEVOLUCE


Jelikož všechny teorie chemické i biologické evoluce předpokládají, že informace má svůj původ výhradně jen ve hmotě a energii, můžeme z toho vyvodit, že všechny tyto teorie a koncepty, týkající se abiogeneze, jsou mylné.


83 STARÉ I NOVÉ DŮKAZY BOŽÍ EXISTENCE


Důkazy o Boží existenci lze odvodit z přirozených zákonů informace ve vesmíru i z prorockých informací v Bibli.

 

LIDÉ A KULTURA


84 ZÁZNAMY O POTOPĚ


Zprávy o potopě zachované ve starých kulturách na všech pěti světadílech svědčí o tom, že zemi postihla přinejmenším jedna gigantická záplava.


85 VĚK LIDSTVA


Pozůstatky po našich předcích (jako třeba kamenné nástroje) svědčí o tom, že dějiny lidstva trvaly nejvýše několik tisíc let.


86 NEANDERTÁLCI A AUSTRALOMORFOVÉ


Dosud nebyl nalezen ani jediný nesporný mezičlánek, který by prokazoval společného předka opic a lidí.


87 LIDSKÉ A ŠIMPANZÍ GENOMY


Bylo by zapotřebí nejméně 75 milionů „správných" mutací, aby ze společného předka vznikl moderní člověk či šimpanz - vysoce nepravděpodobný scénář.


88 VZPŘÍMENÁ CHŮZE


Lidská vzpřímená chůze vyžaduje simultánní a koordinované změny několika znaků kostry i svalstva, což jasně odporuje myšlence neřízeného náhodného vývoje.


89 LIDSKÉ OKO


12 milionů nervových vláken, která spojují lidské oko s mozkem, musí být vedeno každé do specifického místa, aby mohl v mozku vzniknout správný obraz, což není možné vysvětlit pomocí mechanizmů evoluční teorie.


90 OBRÁCENÁ SÍTNICE


Nové výzkumy potvrzují, že uspořádání světločivých buněk v lidském oku představuje optimální design, což vyvrací dřívější opačné názory, a ukazuje na stvořitele.


91 DEGENERACE LIDSKÉHO JAZYKA


Studium starých jazyků odhalilo, že nejprve byly jazyky složité, a teprve časem se zjednodušily, což odporuje myšlence vzestupného evolučního vývoje lidských bytostí.


92 LIDSKÉ VĚDOMÍ


Studium takzvaných zážitků v blízkosti smrti svědčí jednoznačně o tom, že lidské vědomí existuje v nemateriální sféře, a nelze je vysvětlit evolucí.


93 LIDSKÁ TVOŘIVOST


Lidské schopnosti technické i umělecké kreativity (tvoření) svědčí o tom, že lidský duch v žádném případě nemohl vzejít z hmoty.


94 SVĚDOMÍ A ETIKA


Svědomí a etika jsou věci, které se sotva mohly vyvinout v nelítostném boji o přežití trvajícím milióny let.


95 LÁSKA, ŠTĚSTÍ, UTRPENÍ A ZÁRMUTEK


Není možné integrovat existenci fenoménu lásky s myšlenkami, na kterých stojí evoluční teorie.


-->