Jak a proč věřím ve stvoření a inteligentní původ vesmíru života a člověka - 1. díl

| 22. 09. 2011 |

«Zpět

Jak a proč věřím ve stvoření a inteligentní původ vesmíru života a člověka - 1. díl

Jak a proč věřím ve stvoření a inteligentní původ vesmíru života a člověka - 1. díl

  1. Která z následujících dvou věr přemáhá svět - tj. každodenní ohrožení, kterým jsme vystavováni jako jednotlivci i jako společnost?

    a)
    Příčina přírody je součástí přírody a vzešla z přírody samotné - tj. příroda (veškeré prostředí ve kterém žijeme) je svébytná, soběstačná, suverénní a svrchovaná existence. Tzn. že pokud si příroda a lidé nepomůžou sami, nepomůže jim nikdo a nic. Jinými slovy, nenajdeme-li řešení naší situace v samotné přírodě a ve schopnostech, kterými jako lidé přirozeně disponujeme (tj. tělesné, intelektuální a citové schopnosti, určité morální cítění ve svědomí a vůle), jsme totálně ztraceni.

    b)
    Příčina přírody není součástí přírody a nevzešla z přírody samotné - tj. je transcendentní - nadpřirozená nebo-li nad-přírodní tj. z přírody nepocházející - jinými slovy příroda je existenčně závislá na něčem nebo někom, co nebo kdo není její součástí ani „produktem" - to něco nebo někdo je Tvůrce, Zákonodárce, Otec - prostě Bůh Stvořitel. Řešení naší situace spočívá v přijetí nabídky smíření s Bohem skrze osobu Ježíše Krista, v důvěrném vztahu s Ním a lidmi dobré vůle a v dobrém jednání za každé situace až do příchodu Věčného Soudce všech živých i mrtvých, našeho Zachránce a Spasitele Ježíše Krista.
    *
  2. Přírodní zákony - jako každé jiné zákony - jsou ustanovené pravidelnosti ve vztazích a mají pouze odhalující, ochranné, stabilizační a určitý typ řádu regenerující schopnosti.

    Přírodní zákony tedy odhalují skrytý řád ve stvoření, odhalují vztahy, další pravidelnosti ve vztazích a určitou automatizaci procesů probíhajících ve stvoření - díky nim vědci mohou vůbec něco o přírodě pochopit a proniknout do její struktury a fungování - ale pouze částečně, protože přírodní zákony samy nedokážou odhalit všechno! Přírodní zákony dále stabilizují a defacto umožňují a chrání všechny procesy a technologické ztvárnění živé i neživé přírody, bez nich by se příroda utopila v chaosu a zanikla. Přírodní zákony mají tedy podpůrnou a služebnou funkci, nikoliv konstrukční nebo dokonce všekonstrukční schopnosti. Přírodní zákony pouze regenerují určitý typ řádu v přírodě, ale nejsou prvotní příčinou toho řádu, který regenerují. Přírodní zákony regenerují 2 typy řádu - statistický nebo-li entropický který se týká dynamické kompenzace rozdílů teplot, tlaků, koncentrací (hustot) - a řád strukturní týkající se vzájemné interakce otevřených termodynamických soustav, které si vyměňují energii a hmotu a usměrňují její toky prostřednictvím své geometrie (vnitřní a vnější struktury), která nemá symbolický charakter - tzn. nejedná se o geometrickou strukturu s významovým přiřazením, které není součástí té geometrie - jako vidíme např. u textu, který právě čteme. - tento přístup k přírodním zákonům je striktně biblický a nenalezneme ho v žádné verzi evoluční (vývojové) teorie - tam přírodní zákony (buď) spontánně a postupně vznikají a/nebo jsou tvůrci veškerého řádu a procesů probíhajících ve stvoření.
    *
  3. Existence kódů a komunikace je evolučně nevysvětlitelný fenomén. Kód jakožto geometrický fenomén nemá materiální podstatu a sám má výhradně služebnou funkci - jedná se o geometrickou strukturu s významovým přiřazením, které ale není součástí té geometrické struktury (textu či jakéhokoliv seskupení symbolů). Geometrie daného kódu může být vyjádřena principiálně jakýmkoliv hmotným nosičem - v dané geometrii kódu můžeme uspořádat molekuly, kamínky, inkoust na papíře atd. přesto geometrie samotná (tj. know how) nemá materiální podstatu, kterou má to, co v dané geometrii uspořádáváme - tj. molekuly, kamínky apod. Neměla by nás mást naše zkušenost, že kódy jsou vyjádřeny na hmotném nosiči a z toho pak usuzovat, že mají materiální (přírodní - přirozenou) příčinu.

    Kód nemůže principiálně (prvotně) vzniknout žádnými procesy probíhajícími ve stvoření - mírněji řečeno není znám žádný proces ani teoreticky, který by něco takového dokázal zrealizovat. Kód se neobejde bez odesílatele a prvotně má za sebou vždy rozhodnutí vůle, cílevědomost a výzvu nebo požadavek. Musíme rozlišovat mezi informací - zprávou - a jejím technologickým ztvárněním v podobě kódu - tj. symbolického - geometrického - vyjádření pomocí symbolů (znaků). Technologické ztvárnění zprávy - tj. kód - sám o sobě nic neznamená, význam a závažnost není totiž součástí kódu samotného, ale je kódu přiřazen rozhodnutím vůle odesílatele nebo na základě dohody mezi odesílatelem a příjemcem.

    a)
    V přírodě nalézáme značné množství organických kódů - v každé buňce, v každém živém tvoru nalézáme obrovské množství zakódované informace. Geometrie těchto organických molekul má tedy pouze služebnou funkci, sama o sobě nemá význam, ten je až „dodatečně" přiřazován uvnitř buňky složitými trojrozměrnými rekonstrukčními algoritmy, které jsou vytvořeny tak, aby geometrii organického kódu dokázaly interpretovat do podoby určité sady instrukcí - co, kdy, kde, z čeho a jak postavit (zkonstruovat).

    b)
    Biblická víra jako jediná přichází se zjevením Boha, který je SLOVO - řecky LOGOS - a bez Něhož nepovstalo NIC, co je, viz první verše Janova evangelia. Pouze biblický Bůh KOMUNIKUJE s člověkem na jeho úrovni - prostřednictvím Božského a lidského synovství Ježíše Krista. Pouze biblický Bůh mění, chrání a buduje člověka MOCÍ SVÉHO SLOVA. Slovo - tj. konstrukční a význam a cíl (teleos) nesoucí informace - je naprosto jedinečná a STĚŽEJNÍ myšlenka Bible a Kristova evangelia. Slovo přináší zprávu, skrze slovo přichází víra, skrze víru navazujeme vztah, skrze vztah poznáváme Boží charakter, a tím i vlastní hodnotu a poslání. Ježíš Kristus o sobě prohlásil, že je Slovo Boží, skrze které a prostřednictvím kterého Bůh stvořil věky a skrze které Bůh zrušil vládu smrti a skrze které zjevil život (Boží druh života) a nesmrtelnost.

    ***

Co se týče evoluční teorie, tak neexistuje principiálně žádná možnost, jak metodami operační (experimentální) vědy odhalit skutečnou historii světa, jeho příčinu, dobu trvání a (všechny) události, které se v minulosti odehrály. Evoluční teorie naráží na principiální bariéru nepoznatelnosti minulosti studiem přítomnosti resp. pozůstatků z minulosti objevených v přítomnosti. Mnoho informací o minulosti a původu "věcí" je totiž ztraceno (nedochovaly se) - nejsou již součástí stvoření a nelze je v samotném stvoření zpětně dohledat. Proto se neobejdeme bez zprávy (svědectví) očitých svědků těch události - a jejich prohlášení jsme nuceni přijmout vírou (na základě důvěry). Evoluční teorie - ve smyslu popisu původu a historie vesmíru, života a člověka na této planetě - je proto nejméně vědeckým a nejvíce spekulativním a fantazií překypujícím počinem člověka. Navíc evoluční teorie nás jako by chce ujistit, že jsme nic důležitého neztratili, že jsme vlastně o nic podstatného nepřišli a že jsme na vzestupné - zdokonalující - tendenci. Evolucionismus pohlíží na historii jako na méně dokonalou a celkově historii vnímá jako kontinuální vymaňování se z chaosu a nedokonalosti - jakýmisi přirozenými vnitřními mechanismy a vlastnostmi, kterými samo stvoření disponuje.

Hlavními zástupci těchto mechanismů jsou údajně mutace a přírodní výběr. Toto je ovšem dáno k víře, neboť tento hrubý popis zmiňuje pouze

1 degenerativní mechanismus - a tím jsou mutace (náhodné změny v genomu mající téměř výhradně degenerativní účinky) a
1 stabilizační mechanismus - a tím je přírodní výběr (prevence přežití extrémních výchylek genetické variability v rámci daného druhu v daných podmínkách). Avšak ani mutace ani přírodní výběr není možno považovat za konstrukční mechanismy či dokonce něco zdokonalujícího. Na adresu této skutečnosti kdosi prohlásil, že darwinismus a evolucionismus je evangelium smrti - v kontrastu ke Kristovu evangeliu věčného života. Zřejmě byl darwinismus a evolucionismus takto nazván také proto, protože prohlašuje degenerativní a stabilizační procesy za konstruktivní a zdokonalující - a utrpení a smrt obecně za přirozené (přírodní) nástroje pokroku a odstraňování nepřizpůsobených (nepřizpůsobivých) daným podmínkám.

Evoluční pohled maximálně silně kontrastuje se stvořitelským - biblickým - přístupem, který nás naopak ujišťuje o tom, že jsme na sestupné tj. degenerativní tendenci a že jsme jako lidstvo i jako jednotlivci nesmírně mnoho ztratili. Příčinou této sestupné - degenerativní - tendence je opuštění Boha - tzn. ztráta osobního, láskyplného vztahu člověka se svým Tvůrcem - Kristem.

V podstatě evolucionismus v sobě obsahuje - nebo je produktem - ega - pýchy, sebestřednosti a samospravedlnosti, což pro většinu lidí nebývají nijak zvlášť negativní termíny. Důvod pro to je v tom, že evolucionismus odmítá vidět, ba i jen připustit, existenci něčeho, co přírodu převyšuje nebo co ji zapříčinilo, ale přitom není její součástí. U člověka můžeme naprosto stejně říci, že jeho příčina není jeho součástí ... tzn. život si lidé předávají z generace na generaci, ale prvotně jím (životem) byli obdařeni z vyšších sfér, než ve kterých se nalézá člověk přirozeně. Podobně konstruktér motoru není součástí konstrukce motoru - a operační procesy probíhající při fungování motoru jsou principiálně odlišné od konstrukčních procesů, kterými byl motor dáván na výrobní lince dohromady. V jistém smyslu platí tato analogie také na procesy probíhající ve stvoření samotném a na procesy, které stvoření přivedly do existence - viz stvořitelský týden v 1. Mojžíšově zvané Genesis. Procesy, kterými Bůh přiváděl stvoření do existence a uspořádával postupně do dokonalé a živé mozaiky, jsou popsány nesmírně přesně propracovaným jazykem, kterým je popsáno 7 prvních stvořitelských dnů veškerého stvořeného bytí. Tyto procesy jsou odlišné od procesů, které probíhají v přírodě při jejím fungování. Stejně tak by nás nemělo překvapovat, že Stvořitel sám není součástí svého stvoření v tom smyslu, v jakém inženýr není součástí motoru, který zkonstruoval.

Evoluční teorie tvrdí, že právě tím, že všechny příčiny a vysvětlení hledá ve stvoření samotném, je vědecká, zatímco opuštění stvoření znamená automaticky opuštění domény vědy ... a tudíž neověřitelnost, neopakovatelnost ...

Evolucionisté rádi říkají, že právě proto je evoluční teorie vědecká, zatímco stvořitelská teorie vědeckou není, neboť se odkazuje na něco vědecky neuchopitelného. To je však zkreslená a značně naivní představa.

Věda znamená poznání - z latinského Scientia - poznatek, faktum. Věda tedy zkoumá svět v jeho technologickém ztvárnění a fungování. V okamžiku kdy se ale pídí po příčinách, narazí brzy na určitou bariéru ... totiž na skutečnost, že některé příčiny v přírodě nedokáže nalézt resp. principiálně neví, kde a jak by je mohla nalézt.

Evoluční teorie je vírou resp. věroukou vždy, když nabubřele ignoruje tuto bariéru poznatelnosti a bariéru příčinnosti ... a chce si hrát na teorii všeho. Evoluční teorie také zdaleka nepopisuje správně a adekvátně samotné technologické ztvárnění stvoření - neboť funkce, organizace a integrace nejsou vývojové termíny, nýbrž inženýrské-inteligenční termíny, k jejichž pochopení je nutné opustit evoluční myšlení ZDOLA NAHORU a aplikovat stvořitelské myšlení SHORA DOLů.

***

Přeji dobré trávení

Váš

Libor Votoček

 


-->