Srovnání stvořitelské a evoluční teorie

| 27. 09. 2010 |

«Zpět

Srovnání stvořitelské a evoluční teorie

Stvoření (Inteligence) versus Evoluce (Vývoj) jako světonázory

Spor týkající se počátku (původu) vesmíru, života a člověka není ve své podstatě přírodovědeckým sporem, nýbrž sporem mezi dvěma vzájemně neslučitelnými a dva základní přístupy vyčerpávajícími světonázory, které předkládají své [vzájemně opačné] pojetí původu, hodnoty a cíle vesmíru a všech „věcí" ve vesmíru - materiálních, biologických i duchovních.

Srovnání 2 základních vzájemně neslučitelných světonázorů

StvořitelskýEvoluční
1. Věčný (nezapříčiněný), nestvořený Stvořitel je absolutním původcem a udržovatelem veškerého bytí. Bez něj nepovstalo nic, co je.
1. Vesmír vznikl sám od sebe (Velký Třesk) a sám sebe uspořádal a vybudoval do současné podoby.
Vesmír je vše, co existuje.
2. Vesmír byl stvořen Božím Slovem (Boží moudrostí) podle přesného plánu a s určitým záměrem a tímtéž Slovem je udržován v existenci.2. Vesmír se uspořádal sám od sebe [následkem Velkého Třesku a vnitřních procesů a vlastností hmoty a energie].
3. Základní systémy světa (hmota, energie, čas, prostor, přírodní zákony, informace, život biologický a život duchovní-morální) byly vytvořeny a dokončeny v minulosti nadpřirozenými tvůrčími procesy v průběhu stvořitelského týdne (6+1 24-hodinových dnů).3. Všechny systémy ve vesmíru se vytvořily a zdokonalily čistě přírodními procesy, které probíhají dodnes ... a pokračují v tvoření dál.
4. Bůh je ve své moudrosti autorem všech možností, hranic a pozic - materiálních, biologických i duchovních. Bůh je autorem všech následků všech příčin, které ve stvoření umožnil, a také zákonů, které propojují všechny možné příčiny a jejich následky.4. Všechny možnosti, hranice a pozice jsou různým projevem čistě přírodních procesů. Existují pouze materiální-přirozené příčiny a následky.
5. Celkové (výsledné) změny ve všech stvořených systémech mají rozkladnou tendenci - směřují k nárůstu chaosu (tj. zániku řádu a vztahů). Stvoření s časem upadá.5. Celkové (výsledné) změny ve vyvíjejících se systémech mají stvořitelskou tendenci - směřují k nárůstu řádu a tvorbě nových vztahů, nové informace a nových kvalit. Vše se s časem [vývojem] zdokonaluje.

Oba výše uvedené přístupy k otázce původu (počátku) představují určitý pohled na svět (světonázor), který zahrnuje veškerou realitu. Oba tyto přístupy nejsou ve své podstatě přírodovědecké, nýbrž filozofické resp. náboženské. Jeden z nejčastějších a nejrozšířenějších omylů je, že evoluční pohled na svět je vědecký, kdežto stvořitelský je ryze náboženský (filozofický). Věda však není schopna pozorovat ani opakovat jedinečné minulé události, jejichž pozůstatky objevené v současnosti lze interpretovat v zásadě dvěma vzájemně neslučitelnými způsoby - evolučně nebo stvořitelsky (biblicky). Evoluční přístup je ve skutečnosti založen na předpokladu naturalismu (materialismu) a nikoliv na vědeckých faktech (opakovatelných a ověřitelných vědeckých objevech). Světonázor vždy předchází interpretaci vědeckého objevu (ať už se jedná o studium následků minulosti nebo studium současných procesů), nikdy obráceně. Poněkud paradoxní je, že evoluční přístup je společným předpokladem (ateismus=bůh neexistuje nebo panteismus=jsoucno tvoří celek božské povahy) mnohem většího počtu náboženských systémů světa než stvořitelský.

Text připravil Mgr. Libor Votoček. Zdroj The New Defender's Study Bible, World Publishing, Inc. 2006)